Původ masopustu

Masopust a masopustní obchůzky mají pravděpodobně původ v předkřesťanském kultu zimního slunovratu.  K Saturnově poctě byly slaveny takzvané saturnálie, jeden z nejvýznamnějších a nejradostnějších svátků římského náboženství, slavený na zimní slunovrat. Masopust tedy zřejmě souvisí s předkřesťanskými oslavami jarní obnovy přírody.
I když by slovo masopust pro neznalého mohlo vzbuzovat představu zakázané konzumace masa, je to jinak – půst následuje až po masopustu.
Pro název masopust je synonymem karneval, v italštině nebo španělštině carnevale,  skládá se ze slov carne – maso, a vale – odejít, nebo také sbohem, mohli bychom tedy přeložit jako „ maso je pryč“ nebo „maso sbohem“. Masopustní hodování by tedy předcházelo období půstu, tedy období, na které lidé dali „masu sbohem“.

Masopustní období

Období masopustu začíná po svátku Tří králů, tedy 7. ledna, a končí v úterý před Popeleční středou. Jak ho tedy určíme? V kalendáři vyhledáme, kdy je měsíc v úplňku poprvé po prvním jarním dnu (21. březen). Velikonoce potom ten rok začínají v pátek po takto vypočteném prvním jarním úplňku. Datum Popeleční středy se určí takto: od pondělka toho týdne, ve kterém jsou Velikonoce odečteme 40 dní a máme datum Popeleční středy, kterou začíná postní období před Velikonocemi.
Masopust vrcholil masopustní zábavou, které předcházela masopustní obchůzka a která bývala v pondělí nebo v úterý před Popeleční středou. Později, kvůli pevnému stanovení pracovních dnů, se masopustní obchůzky a zábava přesunuly na sobotu nebo neděli před Popeleční středou.
Tradice masopustu prý pravděpodobně vznikla na německém území někdy kolem roku 1133 a je tam dodnes velmi silně zakořeněna. Průvod masek je jednou z největších událostí roku. V Německu je masopust opravdu masovou záležitostí. Středem města se pohybuje průvod, který tvoří hlavně alegorické vozy, témata jsou současná, především se zaměřují na politickou nebo kulturní oblast, a to jak domácí, tak i zahraniční. Účastníci průvodu v maskách rozhazují mezi diváky bonbó;ny, konfety , hračky, a hlavně rozdávají kelímky se svařeným vínem.

Masopust dříve

Nejstarší zmínka o masopustu slaveném v Čechách pochází z druhé poloviny třináctého století. Zachoval se kronikářský záznam o tom, že český král Vladislav II. k sobě pozval měšťany a slavil s nimi po tři dny masopust. Součástí oslav byl i pochodňový tanec.
U nás je typickou masopustní obchůzkou průvod masek. Chodí se od domu k domu, účastníci reje jsou hoštěni jídlem, pitím a obdarováváni penězi.
Rej maškar a obřadní obchůzky byly původně vyhrazeny jen pro svobodné mladíky a mladé ženaté muže, později se účastnili i další. To, co vykoledovali, nakonec zpeněžili a utratili u taneční zábavy.
Každá maska dřív měla svůj přesný význam a funkci, to ale během doby ztrácelo smysl. Nejznámější fašankovou maskou byla maska medvěda, kterému se připisovaly magické vlastnosti a to především plodnost, která mohla být přenesena na ženy i celé hospodářství. Při každé zastávce si s ním tedy hospodyně a děvčata musela zatancovat, odepřít mu tanec bylo nemyslitelné. Medvěda na provaze vodila jiná maska – medvědář nebo žid. Další nezbytnou postavou byl biřic, který průvod vedl. Ženy se maskovaly za muže a muži za ženy – ti hlavně za nevěsty nebo za matky s dítětem. Masky představovaly různé profese a někdy i  konkrétní osoby. Masopustní maska byla často prostředkem výsměchu a kritiky některých lidských vlastností a neřestí. Většinou novějšího původu jsou naopak zvířecí masky, mezi nimiž nechyběl ani velbloud, slon či opice. Běžné byly i pohádkové postavy, masky démonické - smrt ,anděl a čert. Jen málo masopustů probíhá v krojích, karneval je především rej komických  masek a převleků.
Při pomyšlení, že již brzo nastane dlouhý předvelikonoční půst, si každý dosyta dopřál bujarého veselí, zpěvu, tance a samozřejmě také jídla i pití. A tak se o masopustu většinou zabíjelo prase. Mrazivé počasí bylo ideální a řezníci měli v této době plné ruce práce. Zabíjačka ale probíhala jako obřad, byla spojena s různými žertovnými zvyky, kdy byl například „provinilý vepřek“ souzen a hospodář mu z knihy předčítal ortel. Příbuzní a sousedi si pak navzájem posílali výslužku, aby ochutnali a porovnali, čí jitrnice a další zabíjačkové dobroty jsou lepší.
Poslednímu masopustnímu čtvrtku se říkalo tučný, neboli "tučák" a to prý po Máří Magdaléně, která  na poslední čtvrtek masopustní slyšela Krista kázat a hned se na víru obrátila a postila se. V tento den se nejvíce hodovalo a pilo.
Neodmyslitelnou součástí masopustního jídelníčku byly koblihy smažené na másle, dříve i na bukvicovém oleji. Měly i svou obřadní úlohu, a to jako obětní jídlo, které hospodář vynášel do polí. Na stole nesměly chybět ani boží milosti, klobásy a slanina a především pálenka. A když byla třeskutá zima, karnevalovým maškarám přišla vhod i teplá zhřívanice.
Obyčejů a zvyků vážících se na poslední masopustní dny bylo mnoho, každá vesnice i každý kraj byly nějak  odlišné. Všude se ale toto období uzavíralo taneční zábavou, často spojenou s „pochováváním basy“ (Masopusta, Bakchuse). Šlo o parodii na pohřeb zemřelého marnotratníka. Do necek, na desku nebo na stůl či máry se položila basa pokrytá plachtou. Následoval vlastní pohřební obřad s upozorněním na údajné prohřešky basy v čase masopustních zábav a za tklivého nářku byla slavnostně vynesena ven ze sálu a „pohřbena“. Po tomto aktu čas nevázaného veselí definitivně skončil a nastal čas půstu. Sousedé si po půlnoci na rozloučenou zazpívali postní píseň a rozešli se domů.

Například v jižních Čechách v Dobrovské Lhotce ve Slepičích horách měl průběh masopustních obchůzek přesná pravidla daná dlouholetou tradicí. Hlavními postavami při masopustních obchůzkách tam byli Rybníkář a Masopust. Někdy se vytvořila „konkurenční“ skupina, té se říkalo slamění koledníci, protože neměli běžné masky, ale jenom jednoduché, zhotovené ze slámy. O tom, jestli budou také smět obcházet stavení rozhodovalo to, zda uměli správně odpovědět na otázky Rybníkáře. Masopustní průvod také zacházel do sousedních obcí, a tam nastala podobná situace jako se slaměným průvodem, ale tentokrát byli přespolní zkoušeni místními. Pokud odpovědi nebyly úplně v pořádku, mohli zaplatit pokutu z nůše, do které ukládali dary vybrané při obchůzce u jednotlivých stavení.

Někdy do vesnice dorazila se svým šavlovým obřadem z blízkého Rakouska německy mluvící skupina vyzbrojená dřevěnými šavlemi.
K ránu na konci masopustní zábavy v Dobrovské Lhotce ze sálu hospody obřadně vyvedli Masopusta ven a tam byl ranou z pušky zastřelen. To byl konec masopustu.

Masopust dnes

Masopust byl pro lidi v minulosti obdobím, kdy je potřeba řádně se nasytit a užít si dostatku před obdobím, které do spíží nepřinese zásoby jídla z nové úrody ani z chovu a které potrvá déle než měsíc, až do jarního probouzení přírody, do Velikonoc.
Masopustní oslavy se stále líbí, i když zásoby jídla na příští týdny si už dávno nikdo nedělá. Tím hlavním je dnes zábava. Kde je dobré jídlo a pití, tam bývá veselo. A tak mnohde dodržují  masopust, jak má být, nebo znovu rádi křísí tradici vepřových hodů, různých vesnických bálů a nevázaného veselí.
Například Postřekov na Domažlicku je známý svými současnými masopustními oslavami, které trvají od soboty do úterý. Sjíždí se sem bavit a dívat lidé zdaleka.
V sobotu se Postřekovští veselí na Maškarním bálu, v neděli odpoledne se krojovaný průvod vydá od hospody U Hadamů a míří do sálu hospody U nádraží, kde se pak koná Kytičková zábava. V pondělí drží v Postřekově Babský bál. Vrcholem masopustu v Postřekově je úterní průvod maškar.
V Bohutíně na Příbramsku mají sbor dobrovolných hasičů, který už přes osmdesát let pořádá masopustní úterý s večerní merendou.

Chcete se dobře pobavit, pochutnat si na zabijačkových pochoutkách a připomenout si lidové tradice? Zajeďte si v neděli 26. února do Chomutova na severu Čech.
V neděli 26. února 2012 v jednu hodinu po poledni tam totiž vyjde od hlavního vstupu do zooparku veselý průvod masek za doprovodu povozu taženého koňmi. Po návratu průvodu do zooparku na zájemce čekají vepřové hody, maškarní rej hudebním doprovodem živé kapely a spousta zábavy ve stodole krušnohorského statku ve Staré Vsi. A má to ještě jednu výhodu. Podle výše uvedeného návodu si můžete spočítat, že letos je masopustní úterý 21. února, takže v Chomutově vám nabízejí hodování již v období půstu. No a takové postní vepřové hody, to nezní špatně, ne?